Tak, a teď budeme dělat, jako by to byla všechno pravda.
Jak bychom měli charakterizovat naše cesty?
Nejraději jezdíme do hor, samozřejmě na vlastní pěst, vozíme si vlastní zásoby,
spíme nejčastěji pod širákem. Naším základním mottem prostupujícím všemi akcemi
je: "Co tě nezabije, to tě posílí."
Žádný velký extrémisti asi nejsme, ale myslím, že vydržíme docela dost,
alespoň v porovnání s průměrem zchoulostivělé a degenerované západní civilizace.
Jinak zdůrazňuji, že se samozřejmě chováme ohleduplně k přírodě
a
nenecháváme po sobě bordel.
Tady je
seznam našich akcí.
Někde jsou i
deníky z cest.
Jejich literární úroveň je nízká, ale o to tady snad ani nejde.
Pokud vás zajímají jenom
fotografie
a
mapy , tak tu jsou jejich databáze.
A teď ještě, kdo se tím či oním způsobem podílel na této stránce: