Posázaví - Čerčany, Český Brod
autor : Pavel Buchar
V 6 hodin večer jsme se sešli na Hlavním nádraží - Jana, Kolin, Líba, Oto a já. Zírali jsme na tabuli s odjezdy vlaků a hádali se, kam pojedeme. Měli jsme dvě rozumné možnosti - buď na Beroun nebo na Benešov. Jana chtěla na Beroun, a tak jsme vyjeli na Benešov.
Koupili jsme lístky do Čerčan a vyhledali náš vlak. Byl to klasický panťák a byl pěkně narvaný, takže jsme stáli. Už ve vlaku jsme se začali bavit na téma mobily a GPS. Kolemstojící se na nás dívali dost divně.
Po čase jsme vystoupili v Čerčanech. Chvíli jsme pobíhali kolem nádraží a snažili se sehnat turistickou mapu. Vzhledem k tomu, že jsme jeli "na blind", jsme s sebou samozřejmě neměli, jen Kolin měl starý nepodrobný autoatlas. Ale nějaká mapa by se hodila. Když jedeme jen na víkend, nemůžeme si dovolit moc bloudit.
Turistickou mapu jsme nesehnali, ale zorientovali jsme se aspoň podle jedné nástěnné. Rozhodli jsme se jít severovýchodním směrem. Vyšli jsme ven z města, chvíli po silnici, pak jsme odbočili vpravo nahoru po značené polní cestě. Zde se již naplno rozjela naše diskuze na téma mobily, což obzvláště Jana dost těžce nesla.
Pomalu se stmívalo, a tak jsme pomalu začali přemýšlet o noclehu. Řekli jsme si , že bychom mohli dojít na jakousi nepříliš vzdálenou zříceninu. Díky tomu, že se setmělo, jsme ztratili značku. Snažili jsme se ji opět najít, chvíli jsme bloudili v kruhu a po cestě nás málem sežral pes. Značku jsme ovšem nenašli, tak jsme se na ni vykašlali a po chvíli na malém lesním paloučku zalehli.
Před usnutím jsme se ještě dobře bavili naším typickým primitivním humorem, jen pro připomenutí: blikající mobil, buchyně, Dytrt dal gól, přízrak Oto. K usínání nám příjemně hučela několik kilometrů vzdálená D1.
Pohled na Sázavský klášter Ráno jsme se v šest probudili, v sedm vstali a v osm vyšli. Seběhli jsme extrémkem s kopce dolů k Sázavě a namířili si to proti toku. Za chvíli jsme narazili na jakousi informační tabuli týkající se zříceniny, kterou jsme včera hledali. Dnes nás už ale nezajímala, a tak jsme pokračovali v cestě, teď již opět po značené.
Po čase jsme prošli pod dálničním mostem a došli do Hvězdonic. Byla tam pěkně vypadající hospoda a pěkné nádražíčko. Jenom se tam nějak nepochopitelně klikatila turistická značka. Nejdřív vedla tam a pak zase téměř rovnoběžně zpátky. Hospoda si asi objednala, aby vedla značka okolo ní.
Přešli jsme přes most (bohužel jsme nezjistili jeho rezonanční frekvenci, a tak tam stojí i po nás) na druhou stranu Sázavy. Tady se už cesta stala méně příjemnou, vedla po silnici a bylo tu moc aut a lidí. Taky přibývalo chat.
Dorazili jsme do Chocerad. V centru to děsně žilo, my jsme také neodolali, zastavili se a nakoupili a pojedli. Pak jsme se rozmýšleli, kam půjdeme. Rozhodli jsme se pro město Sázava. Byl tu ale malý problém - byl tu dost zmatený rozcestník, takže jsme nevěděli, kterým směrem přesně jít. Samozřejmě jsme si vybrali špatnou cestu a museli se vracet.
Dál byla cesta dost jednotvárná. Vedla pořád chatovou osadou. Tak jsme šli a šli, jen jednou jsme se zastavili, abychom opět pojedli, pokecali, pohádali se a skoro si dali do držky, až jsme došli ke skvělé restauraci s venkovním posezením Na Marjánce. Tam jsme poseděli a dali pivo.
Přešli jsme opět na druhou stranu řeky, což byla chyba. Značka tam nebyla a pěšina, vedoucí těsně kolem Sázavy, brzy končila. Nezbylo nám tedy nic jiného než jít po trati. Usoudili jsme, že nejsme na koridoru a můžeme si to tedy dovolit. Ale i tak jsme byli dost nervózní. Pořád jsme se otáčeli, jestli něco nejede. Uskakování by bylo dost nepříjemné, na jedné straně byl sráz a na druhé pichlavé křoví.
Po nějaké hodince jsme přišli na pěkné místo - u trati stála ve stínu kaplička, lavička a kašnička. Tradičně jsme poseděli a požrali. A odtud to bylo do Sázavy jen co by kamenem dohodil.
Kloučky - Oto, Líba a Kolin žeroucí Sázava je hezké, upravené a živé městečko. Je tu spousta hospůdek a obchůdků, ale hlavně - klášter stojící na kopečku nad městem. Šli jsme dovnitř, ale poslední prohlídka bohužel právě skončila, takže jsme si jen prohlédli nádvoří a zahradu. Nemůžu to popisovat, protože se nevyznám v architektuře, ale bylo to tam fakt pěkný. Byly tam taky nějaké archeologické vykopávky.
Za chvíli jsme šli zase dál. Kolin potřeboval být následující den brzo doma, a tak jsme to nasměrovali směrem na Kouřim na vlak. Chvíli jsme šli po silnici, ale za chvíli se cesta stočila doleva do lesa a začala stoupat. Asi dvacet minut jsme šli do dost prudkého kopce. Potom les skončil a my jsme se ocitli na krásné travnaté planince s rozhledem do širého kraje. Tak jsme si sedli do trávy a relaxovali. Byla to příjemná idylka - signál byl dobrý, foukal větřík, slunce svítilo, nedaleko pouštěli lidi letadýlka a Jana otevřela flašku vína.
Asi po hodinové relaxaci jsme se vydali na další cestu. Šlo se zase příjemně s kopce. Prošli jsme vesničku Mělník a pak jsme šli dost dlouho po lesní asfaltce, až jsme došli do vsi Krymlov. Byli jsme už dost unavení, a tak jsme začali uvažovat o hospodě. Ale bylo znát, že se vzdalujeme od sázavské turistické oblasti. V Krymlově ani v blízkém okolí totiž prý žádná hospoda není. A vůbec tu už nebylo tak příjemně živo jako u Sázavy.
Tak jsme šli dál. Už se ale stmívalo, a tak jsme brzy zalehli na trávě u cesty u vodního zdroje.
Spalo se dobře, až na pár zajímavých událostí. Kolem nás projelo pár aut, což je dost zajímavé, protože na konci cesty byla závora. Nejlepší ale byla asi čtvrtá hodina ranní. Probudily nás blížící se kroky a hlasy. Zdálo se, že se vracejí děti z diskotéky:
"bla..blabla bla Ty vole, tady něco leží!!!"
"Ty jo, sem se lek jak kráva!!"
A zdrhli. Dlouho jsme se pak smáli.
Sázavský klášter Ráno byla venku dost zima a tak trvalo, než jsme vylezli ze spacáků a vyšli. Mezitím kolem nás ještě projela škodovka a traktor. Kecy naštěstí nikdo neměl.
Z místa našeho noclehu byly vidět dvě vysoké věže. Věděli jsme, že jsou kousek od Českého Brodu, a tak jsme si řekli, že půjdeme na vlak tam. Je to přece jen kousek, když jsou tak krásně vidět ty věže.
Jo, kousek! Byla to pěkně hnusná, nekonečná a nezáživná cesta. Pořád po silnici a v pěknym vedru. Aspoň, že jsme věděli, kterým směrem jít, protože jsme viděli pořád ty věže a kromě toho nás navigovala džípíeska.
No, cestu nemá cenu popisovat. Šli jsme po trase Bulánka - Dobré Pole - Močedník - Vitice - Kšely - Český Brod.
V Brodu jsme byli asi v poledne a zjistili jsme, že vlak jede až za hoďku a půl. To byla výborná zpráva, aspoň jsme měli čas zajít do hospody. Hned u nádraží jedna byla a byla skvělá. Dobré pivo, levné a dobré jídlo, nezakouřeno.
Hoďku a půl jsme tam setrvali a po skvělém obědě akorát chytli panťák do Prahy. Byl to fajn víkend.